Lukáš Lev - Bez helmy!

Naposledy oblékal dres s Jageloncem na prsou před mnoha lety. Vloni se přes Habešovnu, Kert a Spartu Kladno, v podstatě odchovanec, vrátil. Řeč není o nikom jiném než o hráči s dvanáctkou na zádech. Lukáš "Lefa" Lev zažil na Kocourku druhé místo v národce, teď bojuje s áčkem o čelo tabulky druhé ligy. A my Vám s ním přinášíme rozhovor, samozřejmě bez helmy!

Ahoj Lukáši, vítám tě a děkuji, že si přijal pozvání za pomyslný mirkofon klubového webu. Nedá mi se na začetek nezeptat jak se ti daří a jak zvládáš koronavirovou krizi, kdy se nedá pořádně něco dělat a už vůbec ne hrát hokejbal?

Ahoj, myslím, že se daří celkem dobře, koronavirovou krizi nějak zvlášť nepociťuji, tedy alespoň pracovně... Takže nemohu říci, že není co dělat, tedy kromě hokejbalu. Co teď zavřeli školy, jsem i taková paní učitelka na poloviční úvazek, takže je neustále co dělat. Snad se brzy vše vrátí do normálu.

Přesuneme se k příjemnějším věcem. Ty jsi ve Strágu působil v době největšího rozkvetu novostrašeckého hokejbalu, proč tvé působení ve žlutomodrém na tak dlouhou dobu vlastně utichlo?

Ano, vlastně jsem s hokejbalem ve Strašecí začínal. A byly to skvělé roky, nezapomenutelné!! Mé působení ve Strašecí utichlo nejspíš tím, že jsem dostal možnost jít hrát extraligu ještě do tehdejší Habešovny. V té době to mohla být zajímavá zkušenost, a říkal jsem si, že když to až tak dobře nedopadlo v hokejové kariéře, tak by to mohlo vyjít v hokejbale... Bohužel ten rok se Habešovna rozpadla, tak jsem tam stihl jen soustředění a nějaký ten trénink. Ale měl jsem to štěstí a dostal nabídku hrát v Pražském Kertu, kde jsem odehrál dvě sezóny, poté jsem si dal roční pauzu, když se mi narodil syn, pak zkusil ještě jednu sezonu v Parku která byla skvělá a zahrál jsem si i na Evropském poharu ve Villachu kde jsme hráli finále, skvělý zážitek... Další sezonu jsem odehrál asi jen 4 zápasy a na nějakou dobu úplně s hokejbalem skončil... Byli tam nějaké osobní problémy a jiné starosti... Ale také my dost chyběl hokej a ten smrádek té kabiny na zimáku... Tak jsem vlastně začal Strašecí reprezentovat, ale v hokeji.

Co tě vedlo k návratu na Kocourek?

Po pár sezonách na ledě v dresu Strašecí poté Žiliny jsem dal zase brusle na hřebík a jezdím už jen na turnaje. Tak jsem začal hrát kladenskou soutěž za Spartu, kam mě dovedl Omri (Roman Omrai), a začlo mě to zase nějak bavit a potom co jsme byli spolu s Víťou Samšukem v kontaktu ohledně přestupu tak jsme se dohodli, že to půjdu do Strašecí zase zkusit. A tak jsem tu :)

Jak vidíš nynější áčko, v čem je tento tým rozdílný oproti tomu, se kterým jste došli až do finále tehdejší národky v ročníku 2007/2008?

Myslím, že nynější A tým má svou kvalitu, spousty šikovných hráčů a mladých hráčů, ve kterých je určitě budoucnost. A rozdíl? To těžko napsat, kvalitou si myslím, že na tom jsme možná stejně, možná jsme jen před těmi lety měli větší partu, byli jsme pro hokebal více nadšeni a jeli jsme na vítězné vlně s podporou neskutečných diváku. Bylo to legendární...

V posledních měsících laboruješ se zraněným ramenem, popiš fanouškům, co se ti přihodilo a jak to s tebou vypadá?

No to rameno mě už dlouho otravuje. Vlastně to vzniklo tím, že jsem si byl zahrát asi před dvěma měsíci tenis a od té doby mě to zlobí. Chodil jsem jsem injekce, které pomohly max. na dva dny a bolest byla zpět. Minulý týden jsem byl na magnetické rezonanci, kde zjistili, že mám trhlinu ve šlaše, ale nic vážného. Musím teď docházet k fyzioterapeutovi, aby se to nějak prokrvilo. A nechat to chvilku odpočinout, v tom mi danná situace, že se nehraje, trochu pomůže to dát aspoň dokupy. Ale už mám starší tělo, tak se to hůře léčí.

Máš velmi šikovného a úspěšného syna. Jak je pro tebe lehké nebo těžké být otec a jak stíháš všechny synovy aktivity skloubit s tvým hokejbalem, navíc ve dvou týmech?

Abych to uvedl na pravou míru, tak ted´mám synky dva a třetího potomka na cestě. Myslím, že roli otce zvládám dobře, přeci jenom už jsem otec nějakou tu dobu. Co se týče Lukyho juniora, hraje baseball a miluje to, je velmi šikovný a určitě se ho snažím ve sportu podporovat co to jde. A vlastně podporuje i on mě a když může, je semnou na zápasech i trénincích tak, jako jako já u něj, takže se tak nějak doplňujem a zvládame to. Hold, když má důležité zápasy nebo turnaje, mé zápasy musí počkat. Jak už se letos asi dvakrát stalo...

Obecně se ví, že fanoušci na Kocourku jsou ti nejlepší v republice, vnímáš při zápasech jejich podporu? Je něco co bys jim vzkázal?

Určitě je super, že diváci do Strašecí chodí a podporují nás. Ta podpora je určitě znát. Když přijdou i v koronadobě si stoupnout za plot a fandit... A když si vzpomenu, jak s námi jezdili do Prahy dva autobusy lidí, to bylo neskutečné. Je vidět, že divaci ve Strašecí byli, jsou a budou vždy skvělí. A co bych jim vzkázal? Mohu jen poděkovat a přát si, ať chodí stále v hojném počtu. My se jim to budem určitě snažit vrátit na hřišti. Letos třeba i titulem...

Lefa, děkujeme za rozhovor, ať se ti daří, rameno se dá do pořádku a snad brzy na viděnou.